Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poslední Rožmberkové, velmoži České renesance

3. 1. 2008

Poslední Rožmberkové, velmoži České renesance

Jaroslav Pánek (Panorama, 1989)

 

Knížka velmi důkladně vypráví o životech Viléma a Petra Voka z Rožmberka, dvou posledních zástupců rodu růže, kteří ve své době ovlivňovali nejen politiku české země. Nutno ale říci, že autor se hodně věnuje i kontextu života obou šlechticů a lidmi, kteří je obklopovali.

V průběhu dějin byly  oba bratři vnímáni  rozličně, Vilém jako moudrý politik a Petr Vok jako zhýralec a světák, ale bylo by velkou chybou, věřit těmto ustáleným charakteristikám. Kniha si proto dává za úkol především vykreslit životopisy obou postav a to pomocí rozsáhlé rožmberské korespondence a pátrání v archivech.

 

Vilém byl z obou bratrů na první pohled ten moudřejší a proto i politicky protřelejší, i díky tomu získal několik nejvyšších zemských hodností. Za svůj život podnikl mnoho diplomatických cest, dokonce mu byl nabídnut polský trůn. Jeho kandidatura sice měla k úspěchu daleko, ale to nic neměnilo na tom že i v Polsku měl mnoho zastánců. Během jedné ze svých dalších výprav, tentokrát do Janova se sblížil s italskou kulturou, což se projevilo například v úpravách jeho zámků Kratochvíle a Český Krumlov. Vilém byl také velmi dobrý hospodář, což mohou lidé dodnes obdivovat například v třeboňské rybniční soustavě.  Za doby jeho vlády se Rožmberské dominium rozšířilo nejvíc za celou svou historii, i když je nutno dodat, že tahle velikost mu moc dlouho nevydržela. Přestože byl Vilém hospodárný a šetrnost se odrážela i v jeho životě, rod byl velmi zadlužený a toho se bohužel již nezbavil.

Co se mu ale bohužel nevyvedlo byl jeho soukromý život, zoufale toužil po potomku aby zajistil svému rodu pokračovatele. Přestože se čtyřikrát oženil, ani jedna žena mu vytoužené dítě nedala. Obdobný osud čekal rovněž Petra Voka, ten se sice oženil jen jednou, ale jeho žena Kateřina z Ludatic trpěla psychickou nemocí a on ji přežil, není tedy divu že ani on se žádných potomků nedočkal.

Petr Vok žil dlouho ve stínu svého staršího bratra. V politických zdatnostech se mu vyrovnal až na sklonku života. Bližší mu byl rozvoj kulturní, stejně jako bratr byl nadšen renesancí, podporoval českou literaturu, školství, výtvarné umění a vytvořil jednu z nejbohatších knihoven ve střední Evropě a mimojiné také bohatý archiv rodu. Stejně jako jeho panovník Rudolf II měl rozsáhlou sbírku  uměleckých předmětů a  fyzikálních přístrojů .  Zajímavé je, že oba bratři za svého života měli rozsáhlou informační síť, díky které byly připraveni na dění v Evropě a ničím se nenechali překvapit. V tomhle směru byl jejich dvůr téměř jako sídlo krále v Praze.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re:

(autor, 5. 2. 2009 9:29)

Tam? Máte na mysli v povídání o knížce? Má to svůj důvod, přeci nebudu psát o tom, co v knížce není. Článek není o Rožbmbercích komplexně, není o nich totiž ani knížka. Až přečtu na stejné téma něco celistvějšího, milý ouosi blbosi, příspěvek určitě přidám.

kontrol

(oulos blbos, 18. 1. 2009 10:03)

vubec se tam nezminujete o pravich rozumbercich!