Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úděl královský, Jiří Hanibal

22. 1. 2008

Úděl královský

Jiří Hanibal, Knižní klub 2007

 

Václav II. patří nepochybně k nejvýznamnějším českým panovníkům. Přesto jej historie nespravedlivě odsunuje do pozadí a staví jej do stínu jeho dvou otců - vlastního Přemysla Otakara a  nevlastního, druhého manžela jeho matky Kunhuty Uherské, Záviše z Falkenštejna.

 

Václav žil v neklidné době, i když která v našich dějinách klidná byla… Celý svůj život ho provázel strach, kterému se naučil mimojiné i  na hradě Bezdězu, kde ho věznil jeho bratranec Ota Braniborský. Do Prahy se jako dvanáctiletý vrátil díky českým pánům, kteří ho ze zajetí Oty za řádnou kopu stříbra vysvobodily. Češi se domnívali, že nimi král nechá ovládat, aby mohli vládnout jeho jménem. Jejich plány se nejprve zdají jako uskutečněné, ale Václavova matka Kunhuta je i přes jejich vypočítavost zmaří a novým Václavovým rádcem se stane její druhý muž, Záviš z Falkenštejna. Už jeho přítomnost na dvoře je dosti kontroverzní, Záviš v době vlády Václavova otce Přemysla Otakara stál proti králi, na straně římského císaře Rudolfa. A další pro něj neblahou záležitostí bylo zplození nemanželského syna právě s královou matkou Kunhutou. Sice svůj vztah krátce po narození dítěte zpečetili sňatkem, ale pro papežence to už bylo trochu pozdě a tak měl pán z Falkenštejna spoustu nepřátel.

 

Ale vše nebylo tak jak se na první pohled zdálo, Záviš chtěl především bojovat za zájmy své země, Čech. Ačkoliv po setkání s Václavem byl jejich vztah vskutku jako mezi synem a otcem, když nakonec Záviš padne, bude to právě Václavovou rukou. Díky rádcům, kteří po Kunhutině smrti dbají o to, aby Záviš v očích krále upadl v nemilost, Václav nechá nakonec Záviše uvěznit a poté dokonce i popravit. Což je dost kruté vzhledem k vztahu, který mezi nimi postupem času vznikl. Ale byla to i Závišova energičnost a nebojácnost, která mu nakonec podlomila kolena.

 

Ale kniha samozřejmě nevypráví jen o vztahu mezi Václavem a Závišem, i když se mu věnuje dost. Kromě jiného se snaží popsat život tohoto plachého churavého chlapce, který se navzdory svému chatrnému zdraví a politické nesnadnosti doby stal králem, za kterého se staly Čechy jednou z nejbohatších zemí Evropy. Nebyl sice železný a zlatý jako jeho otec Otakar, nicméně v lásce ke své zemi a diplomatičnosti či jisté politické vychytralosti se mu určitě vyrovnal.

 

Kniha je určitě velmi čtivá, což potvrzuje nejen rychlost, kterou jsem jí přečetla. Nejedná se sice přímo o literaturu faktu, ale co by to bylo za román, kdyby nebyl okořeněn nějakou tou postavou navíc. Ale určitě se snažila Václava jako jednoho z řady panovníků českých zemí pozdvihnout, ať už byl jakýkoliv. Jsou věci, které se už z historie vyčíst nedají a možná i proto je o to zajímavější sem tam si přečíst i nějaký ten román, který se nechává unést kromě faktů někdy i tou fantazií, vždyť kde bychom bez ní byly...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář