Jdi na obsah Jdi na menu
 


Madame du Barry, Jacques De Saint-Victor

13. 1. 2008

Madame du Barry

Jacques De Saint-Victor , Domino, 2005

 

Abych řekla pravdu, knížku jsem si koupila jen kvůli zájmu o francouzskou revoluci, samotnou postavu Jeanne du Barry jsem vnímala spíše negativně, tak jako většinu slavných královských milenek. Ale autor můj názor změnil, naopak, získala jsem názor, že na to v jakém prostředí Jeanne vyrůstala a žila, byla to velmi zajímavá a na svou dobu velmi nevšední žena.


Její mládí rozhodně nevypadalo na to, jaká slavná „kariéra“ jí v budoucnu čeká, matka chudá kuchařka, otec mnich z blízkého klášteru. Díky jednomu z matčiných milenců se obě přestěhovali do Paříže, města nadějí, města kterému vládli bohatí francouzští bankéři, úředníci a především šlechta. Nejprve pracovala jako pouliční prodavačka, potom získala díky své krásné tvářičce velmi žádané místo ve známém obchodu s látkami. Získání tohoto lukrativního místa jí dovedlo až k nejstaršímu řemeslu světa, prostituci. Jeanne nepracovala pro žádný z vykřičených domů, což bývalo u těch lepších lehkých žen zvykem, jen sem tam navodila spolupráci, což jí finančně zatím stačilo. Díky tomu se ale dostala do spárů muži, který jednoznačně nejvíc změnil její osud, hraběti Jeanu du Barry. Hrabě nebyl hrabětem, byl to známý podvodník a zhýralec, který ulovil tuto neobyčejně krásnou dívku proto, aby jí pásl, jak bychom dnes řekli. Jeanne zase byla ráda, že je zajištěna a tak byly oba spokojeni. Du Barry ale měl velké plány, již dříve se pokusil „dohodit“ jednu ze svých milenek samotnému králi. Pochopitelně ale bylo nemožné tento troufalý nápad uskutečnit, Ludvík XV. byl strachy bez sebe ze sexuálně přenosných chorob a tak upřednostňoval především velmi mladé dívky, u kterých si mohl být jistý, že jsou panny. Avšak i přes tyto skutečnosti se plán du Barryho a jeho přátel, kteří si díky milence dosazené do královi postele slibovali především peníze a moc, podařil a Jeanne byla královi představena, samozřejmě jakoby náhodou.

 

Ludvík byl krásou a milou povahou Jeanne nadšen a ona se stala po markýze Pompadour nejznámější královskou metresou. Samozřejmě ve svém pětiletém působení na královském dvoře měla spoustu nepřátel, ale Ti se proti ní postavili buď kvůli předsudkům nebo je k tomu donutily neustálé pletichy a intriky. To ale nic nemění na tom, že Ludvík Jeanne velmi miloval a ona si díky své na královský dvůr téměř nepatřící dobré povaze získala na svou stranu mnoho přátel. Ale intriky vládly dvorem a tak když si Ludvíkův nástupce, budoucí Ludvík XVI. vzal Marii Antoinettu, další zarytý nepřítel přibyl. Na to, jak byla Jeanne ke každému slušná a milá, vysloveně dobrotivá, dvůr byl velmi zkažený, jak to tak bývávalo. I ona měla neřešti to ano, například milovala přepych a šperky, ale když byly lidé v nouzi, pomáhala jak se dalo, což v její době nebylo moc časté. Faktem je, že Jeanne du Barry byla žena plná lásky, která se neuměla přizpůsobit klamavosti francouzského dvoru, ačkoliv z pozice favoritky krále mohla dosti tahat za nitky. Lžím a intrikám se vyhýbala, snažila se s každým vycházet dobře a pomáhat kde se dalo. Dalo by se říci, že byla svou dobou nepochopena, protože skutky jako například starání se o chudé těhotné matky či nespravedlně odsouzené vězně byly něčím, co okolí neznalo. I když byla v pozici odsouzeníhodné ženy, milenky, zaslouží si lepší zacházení v dějinách. Prostitutka povznesena do role téměř královny, zároveň ale v podstatě nezkažená bytost, na konci života vyhnána díky smrti Ludvíka XV. do kláštera se i na sklonku života chovala příkladně. Francouzská revoluce ale udělala své a občanka du Barryová byla nakonec pro shodu nepříznivých okolností a vůli pomáhat odsouzena k popravě gilotinou.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář