Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dějiny Nového Boru, Vladislav Jindra

14. 2. 2008

Dějiny Nového Boru, Vladislav Jindra

 

 

Jde o knížku zabývající se lokální historií, jak už říká název, ale troufám si říct, že je zajímavou nejen pro takové „vlastence“ jako jsem já. Už tak je pro mě Nový Bor městem, které má kouzlo, mým milým městečkem. A tak není divu, že jsem se o naší historii chtěla dozvědět více.

 

 

Když jsem se začetla do prvních stránek, litovala jsem toho, že jsem si knížku nekoupila už dřív. Jak se říká, přečetla jsem jí jedním dechem, což mě nepřekvapilo vzhledem k autorovi knížky. Phdr. Vladislav Jindra je zasloužilým pamětníkem našeho města, který má můj neskonalý obdiv, je to přímo studnice historie, z které může tak krásné dílo jako jsou Dějiny Nového Boru vypadnout takřka samo od sebe. Na to, že kniha vypovídá jen o faktech a není to žádný román, který by se snažil zalíbit čtenářům svým výpravným tónem, je až neuvěřitelně čtivá a poutavá. Což ale samozřejmě není samo o sobě co činí knížku tak zajímavou. Především je to samozřejmě samotná historie městečka, které povýšila sama Marie Terezie. Už jen to štěstí, že získalo městská práva, vždyť v jeho okolí bylo spoustu vesnic s větším množstvím obyvatel. Bylo to hlavně díky smělým plánům hraběte Kinského, který si naplánoval že založí vlastní město. Po celou dobu co Kinským patřilo panství ve Sloupu a přilehlé obce se o blaho obyvatel svého panství panstvo staralo co mohlo. Samozřejmě že přišly horší časy, ale díky Kinským se rozvinuly manufaktury, především tedy sklářství a výroba zrcadel, což Novoborsko proslavilo po celém Rakousku Uhersku. Dříve jsem ani netušila že Novoborští skláři expandovali dokonce i do Portugalska, Španělska či Mexika. Další zajímavou věcí byla pospolitost obyvatel městečka, nevyhnuly se mu sem tam nějaké ty pře, ale když se jednalo o nějakou důležitou záležitost, dokázali jeho obyvatelé držet při sobě. Jen příkladem, bylo třeba při stavbě starého dřevěného kostelíka na náměstí Míru, při stavbě dnešní budovy základní školy, dřívějšího piaristického kolegia, dláždění ulic, nebo i při pozdější stavbě dnešního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Bohatší věnovaly na tak důležité stavby finanční dary, ostatní dary materiální nebo vlastní pomoc při stavebních pracích. Kéž by lidé dokázali držet takhle při sobě i v dnešních dnech.

 

 

Kniha mi kromě všeho popsaného dodala další zajímavé informace o nejdůležitějších budovách města, ale například i o starém hřbitovu, který dříve stál ve středu města a dnes po něm nejsou ani památky. Tedy kromě několika nejzajímavějších náhrobků, které se nyní nacházejí v areálu sklářského muzea. Knížku tedy doporučuji nejen milovníkům Novoborského kraje, myslím si, že je plná informací, které by neměly být jen tak zapomenuty. Je důležité aby s námi naše dějiny šli dál, aby lidé věděli jak, kdy a proč. A proč se nedozvědět více o místech, které máme rádi…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář