Jdi na obsah Jdi na menu
 


Albrecht Dürer

3. 11. 2007

Albrecht Dürer
(21.5.1471-6.4.1528)

Albrecht Dürer, německý malíř a grafik, který geniálně spojuje renesanční touhy po uměleckém řádu se středověkou zálibou v tajemném.  Přichází na svět v Norimberku jako třetí z osmnácti dětí zlatníka Albrechta Dürera a jeho ženy Barbory, rozené Holperové (je dcerou Dürerova zlatnického mistra).  

Malý Albrecht se nejprve vyučí v otcově zlatnické dílně , ale záhy prokáže malířské nadání (již v roce 1484 kreslí podle zrcadla vlastní podobiznu, v roce 1485 pak "Madonu s děťátkem a anděly")a otec mu dovolí, aby se věnoval malířství - v roce 1486 pak Dürer vstupuje do dílny M. Wolgemuta, nejpřednějšího malíře Norimberku té doby.

 

V letech 1490-1494 podniká Dürer cestu do Kolmaru, kde se chce setkat s M. Schongauerem - k setkání však nedojde, Schongauer umírá předtím, než Dürer do Kolmaru dorazí. Při svém putování Dürer pravděpodobně navštíví i Štrasburk, Augšpurk a Basilej.

 

V roce 1497 Dürer zakládá v Norimberku svoji vlastní dílnu - brzy na to se sbližuje se všemi významnými osobnostmi rodného města, zvláště pak s učeným a duchaplným patriciem Willibaldem Pirchheimerem.

 

V letech 1505-1507 cestuje Dürer do Benátek, v roce 1518 pak pobývá v Augšpurku. V letech 1520-1522 podniká, již jako slavný malíř cestu do Holandska, kde je přijat s velkými poctami a setkává se tam s Erasmem Rotterdamským - a přestože mu městská rada antverpská nabízí za to, že zůstane, dům v Antverpách a roční důchod 300 zlatých, Dürer se vrací domů, do Norimberka.

 

Velikost Albrechta Dürera spočívá zejména v geniálním spojení renesanční touhy po uměleckém řádu se středověkou zálibou pro mnohost, rozmanitost a tajemnost - Dürer je prvním německým univerzálním umělcem, umělcem, jenž usiluje o svobodu uměleckého tvoření: Dürer mnoho cestuje, poznává kulturní střediska své doby - tím přerůstá hranice maloměsta, Norimberka a stává se umělcem vpravdě světovým.                                      

Dürer je zároveň malířem, dřevorytcem, mědirytcem a autorem teoretických knih o perspektivě a o proporcích v malířství - roku 1525 vycházejí jeho teoretické studie o perspektivě, stínování těles apod. pod názvem "Underweysung der messung mit zirckel und richtscheydt, po Dürerově smrti pak vychází v roce 1528 ve čtyřech dílech jeho práce o proporcích lidského těla.  

Dürerovým velkým malířským vzorem je M. Schongauer, zejména pak jeho grafická tvorba, při první cestě do Itálie na něj pak hluboce zapůsobí Mantegna, jehož prostřednictvím poznává antické umění.

 

Dürer vytváří obrazy (zhruba 100), které udivují svojí pečlivostí a čistotou svého řemeslného provedení, přesností kresby a jasnou barevností. Z těch nejznámějších lze jmenovat např. "Růžencová slavnost" (1506), "Adam" (1507), "Eva" (1507), "Všichni svatí (1511). Postupem let spěje Dürerův celkový umělecký vývoj ke stále větší jednoduchosti, uměřenosti a vnitřní monumentálnosti - na konci Dürerova díla pak stojí "Čtyři apoštolové", přerůstající duchovním soustředěním obvyklou lidskou míru.

 

Dürer je i vynikajícím portrétistou (např. "Podobizna Bernharda van Rasten" z roku 1521) - to nejpodrobnější studium každého, i toho nejdrobnějšího detailu dokáže spojit s přesnou a pronikavou psychologickou charakteristikou portrétovaného - hloubku Dürerovy introspekce pak nejzřetelněji ukazují jeho autoportréty.  Nicméně základem Dürerovy tvorby je kresba - málokterý světový malíř se mu vyrovná přesností postřehu a dokonalým ovládnutím vyjadřovacích prostředků. Dürer kreslí vším - štětcem, křídou, uhlem, kovovou tužkou i perem, které je mu nejmilejší. Dürerovy kresby tvoří dvě skupiny - jednak jsou to náčrty obrazových kompozicí nebo studie detailů (hlav, rukou atd.), jednak volné kresby krajin, zvířat, květin a mnohé portréty, které nejsou jen přípravou na obrazy, nýbrž jsou dílem samy o sobě - v kresbách krajin pak stojí Dürer stojí na počátku novověké krajinomalby.

 

Své nejhlubší a nejdelikátnější myšlenky svěřuje mědirytu - vedle běžných biblických námětů si vybírá náměty mytologické, alegorie a náměty žánrové, jeho nejslavnějšími mědiryty pak jsou "Rytíř, Smrt a Ďábel" (1513), "Melancholie" (1514) či "Nemesis" (1500-3). Dürer také pracuje technikou suché jehly, čímž dosahuje zdání malby (např. "Svatý Jeroným v krajině" z roku 1512).

 

Albrecht Dürer je prvním německým malířem, který se vyrovnává, i když svým osobitým způsobem, velkým osobnostem italského renesančního malířství, s Raffaelem si pak dopisuje a vymění si s ním svoji podobiznu za několik jeho kreseb.                                                    

Na závěr je nutno říci, že Dürer ve svém díle vyjadřuje strhující formou niterný život středoevropského člověka na osudovém předělu mezi středověkem a novověkem, jeho vliv pak působí na vývoj dalšího malířského umění nejen v Německu, nýbrž i v Nizozemí a Itálii.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář